Baldova první sezóna s Rosničkou a Mirou od KWAKU - 2. Část

Na eMDéčko jsem se docela těšil, loni se mi ho podařilo vyhrát v kategorii gravel, tak byla povinnost startovat i letos. Plánů bylo hned několik, vyzkoušet nové kolo, spacák, šustku, které jsem si pořídil týden před závodem a udělat pěkný výsledek. Věděl jsem, že na startu bude velká konkurence a TOP10 by byl obrovský úspěch.

Cestu na start i domů jsem měl naplánovanou vlakem, trasu jsem změnil a nakonec jel přes Plzeň, kde jsem se spojil s Hajným (Pepou Vebrem) a Laňkou (Pavlem Svejkovským), kamarády z Toulaní. A s Tondou ze Zruče, s kterým jsem se domluvil na ranní kávu a pokec než vyrazíme směr Praha.

Hned při nástupu do vlaku to začalo vesele a vlak měl 20 minut zpoždění, protože vagón odmítali opustit kočovní občané z východu bez jízdenek, nakonec to ČD vyřešili elegantně a vagón mohli zaplnit majitelé místenek. Takže my, sportovní třída v plavání, a vyrazit směr Praha. Chvilku jsme debatovali, jak jeden člověk může nasrat celou Evropu. Cesta uběhla jako nic a ještě jsme si ji zpestřili hraním karet s paní ředitelkou. Přestup v Praze v pohodě a do vlaku s námi nastoupil Pavel Port, jediný závodník na koloběžce. V Zábřehu na Moravě jsme se setkali s dalšími účastníky našeho závodu, včetně Negramota Picha, který jel o hodinu z Plzně dříve. Místo ve vlaku pro kola jsme zaplnili do posledního místečka možná, tedy zcela určitě trochu víc. Ještě v Lipová-Lázně jsme se do vlaku vešli jen tři a ostatní museli buď po svých, nebo počkali na další vlak. V Javorníku jsme zastavili na jídlo a počkali na naše kamarády. Měli jsme relativně čas na předzávodní info a přednášky, tak jsme se z hospody trousili jako šváby.